Soukalová + Koukal = velká česká pohádka

Tak, jak jsme ve školních letech psali po zdech základní školy, že ta plus ten se rovná VŠL  (čti velká školní láska ), tak bych chtěl na tuto svou zeď napsat krátkou úvahu o lásce a rovnici Soukalová + Koukal = velká česká pohádka!

Je mi velkou ctí a vlastně i zodpovědností, že díky své práci jsem v kontaktu s velmi zajímavými a inspirativními osobnostmi a mým cílem a snahou je tuto inspiraci dál předávat mým klientům, studentům, komukoli, kdo je otevřený sdílení a vnitřní motivaci.

Někdy je i pro mne příjemným překvapením, když obrovského chlapa samý sval, který vítězí v závodech disiciplíny Crossfit, slyším mluvit o lásce ke sportu a své komunitě jako své hlavní motivaci. Často si uvědomuji, jak je naše otupělost k citům a emocím dál živena předsudky a honbou za výkony  a senzacemi.  Bohužel, nám často unikají silné příběhy a sdělení, které nám život nachystal jako možný zdroj inspirace a motivace pro náš vlastní život.

Je mi ctí a radostí být nablízku už delší dobu ( vlastně od začátku .-) páru Gábina Soukalová a Petr Koukal.  V Čechách a přilehlých regionech je už asi jen málo lidí, kteří by je neznali a přesto mám (bohužel) pocit, že tento příběh neumíme stále docenit a nebo jej čteme ze špatného konce. Často dostávám dotazy "jací jsou" a "jak si myslím, že jim to dlouho spolu vydrží", ale já bych tuhle pohádku chtěl vyprávět z jiného konce.

Docela mne baví i svým dětem zpestřit večerní vyprávění toho, že vlk sežral karkulku a nebo šípková Růženka usnula na sto let, pohádkou skutečnou a ze života. Třeba jak jeden kluk dřel, makal, trénoval a dostal se až na Olympijské hry, kde reprezentoval naši republiku a pak zase trénoval, protože chtěl dál a dál bojovat za naše barvy. Do cesty se mu ale postavila zlá rakovina, ale on tu zlou rakovinu přemohl  (možná těžší než přemoci draka) . Za odměnu, že byl statečný, nesl princ na další olympiádě českou vlajku a od krále dostal princeznu českého biatlonu a teď jsou šťastní a české barvy hájí ve světě spolu.

A tak jak si u pohádek vystačíme s koncem  "...a pokud neumřeli, tak tam žijí dodnes" ..tak bych si moc přál, aby jsme si všichni uměli užít už tu část pohádky, kterou Gábina s Petrem napsali do teď. Myslím, že je to dost silná a inspirativní pohádka (nejen pro děti) už teď, abychom si jí vážili a vyprávěli jí dál.

To, jak tahle pohádka dopadne, záleží na nich dvou a oboum, ale i s dovolením celému českému národu, bych přál, aby to byla vždy pohádka se štastným koncem. Protože naše zemička v dnešní době hrozně moc potřebuje takové pohádky a vzory (nejen) pro naše děti.

Dobrou noc a pohádkové štěstí všem ! .-)