Hana Vacková z ECONOMIA našla odvahu a mne udělala radost s uveřejněním mého rozhovoru pro časopis EKONOM. Ještě jednou Hance děkuji a Vám ostatním předem díky za názor.
Mentální trénink psychiky, disciplína, rutina, pravidla, ale také profesionalita v osobním rozvoji a přísná psychoregenerace. Tuto kombinaci s velkým úspěchem ordinuje Jiří Kastner, mentální trenér a zakladatel Leaders Academy podnikatelům, obchodníkům, vrcholovým sportovcům, topmanažerům ale i studentům a talentům v dětském věku. Pomáhá stimulovat a násobně zvyšovat výkon pracovních týmů i celých firem a to s cílem dlouhodobé udržitelnosti ideálního výkonu, bez kumulované psychické, fyzické nebo motivační únavy.
„Firemní benefity, které mají především zpříjemňovat práci a pracovní prostředí jsou rozmazlování a vedou často spíše k poklesu soustředěnosti a celkové výkonnosti,“ říká Jiří Kastner. „Co se většinou stane, když dáte lidem jako protiváhu pracovnímu stresu jídlo zdarma? Budou pracovat lépe? Budou méně ve stresu? Ne, daleko větší pravděpodobnost je, že jenom ztloustnou,“ shrnuje psycholog Jiří Kastner, podle nějž nejvyšších výsledků dosahují lidé a týmy, v nichž se podaří vzbudit skutečnou osobní zodpovědnost, profesionalitu a silnou emoční vazbu k činnosti nebo řemeslu.
Věnujete se psychologii výkonu, co si pod tím můžeme představit?
Je to samostatný obor, který pomáhá jednotlivcům i celým týmům dosahovat a stále zvyšovat jejich maximální výkony, s co nejméně negativními dopady na dlouhodobou udržitelnost kvality i jejich osobní spokojenost.
Jde o to pomoci lidem růst k jejich osobnímu maximu, ale tak, aby to nešlo na úkor jejich vnitřních zdrojů energie a spokojenosti. Aby byl výkon dlouhodobě udržitelný a kvalitní, musí být vždy spojený také s profesionální regenerací a růstem. Příroda zná jen dvě možnosti - Růst nebo degenerace! - Všechny složky profesionality – výkon, rozvoj a regenerace – musí být dokonale a pravidelně v rovnováze. Díky profesionální vyváženosti můžete získat vysokou výkonnost - ne na tři nebo pět let, což je vlastně snadné, ale cílem je podporovat člověka, tým nebo celou firmu v perfektní kondici a v růstu v dlouhodobém horizontu. Dostat někoho na olympiádu je úspěch, ale skutečná frajeřina psychologie výkonu je dostat ho na olympiádu několikrát, stejně jako vytvořit firemní tým, který každý den odvede své profesionální maximum a dokáže se z něj pravidelně regenerovat bez rizika kumulované únavy nebo stresu.
Takže ne vyždímat a pak zahodit?
To asi žádného profi manažera nebaví! To je klasický primitivní management devadesátých let - management oliv, podle ktereho dostanete z lidí nejvíce tlakem a drcením. Kupodivu není však ještě není tento retro styl úplně přežitý, Je to patrné i z všudypřítomného tématu vyhoření - za znak profesionality se ještě leckde považuje pracovat “od nevidím do nevidím ”, stres je vnímán jako projev zodpovědnosti a kdo ještě nevyhořel, tak je podezřelý, že to nebere vážně. Z pohledu moderního managementu a psychologie výkonu je to ve firmách často v tomto dost tragikomické. Na jednu stranu unavení, vystresovaní, vyhořelí, kteří na druhou stranu dostávají ocenění a benefity za WorkLife Balance a péči o zaměstnance. Vždy mi přišlo vtipné kolik vystresovaných a vyhořelých manažerů je možné potkávat na konferencích o “štěstí v práci”.
Psychické stavy zaměstnanců se s pandemií začaly ve firmách brát trochu víc vážně. Objevil se nový benefit psychologické podpory pro zaměstnance. Co si o tom myslíte?
Myslíte rozvoj psychické odolnosti, nebo rozmazlování psychicky unavených? (Smích)
Byl by to skvělý trend, kdyby do toho většina firem nalezla “z druhé strany”. Často se zaměstnancům nabízí terapie, meditace, mindfulnessové dýchánky, ale o pravidelný mentální trénink, nebo o systematický rozvoj psychické odolnosti nezavadíte. K tomu totiž potřebujete pravidelnost, disciplínu a rozvojovou rutinu, což není tak sexy, jako barevné jednorázové semináře, nebo cumlat čokoládu při meditaci. Pravidelnému mentálnímu tréninku se v ČR prý věnuje méně jak 1% dospělých. Je to v podstatě jako s tělem. pokud neděláte pravidelně kondiční trénink potřebujete pak fyziteraopeuta, aby Vám řešil problémy, bolesti a jejich nápravu. Když neděláte pravidelný mentální trénink , potřebujete pak psychoterapeut. Psychologové a mentální trenéři mají navíc obrovskou konkurenci v psychofarmakách. Lidé ve firmách se dlouhodobě rozmazlují, hledají zkratky a okamžité požitky. Došlo to tak daleko, že generace, která nyní nastupuje do své první práce, tak si nárokuje benefity a štěstí v práci už v momentě, kdy ještě nezačala ani pracovat. A dokonce se už objevují vyhořelí studenti, kterým firmy nabízí “řešení” v rámci jejich CSR programu péče o psychické zdraví. Dříve bylo štěstí mít práci, pak jsme všichni měli státem dané právo mít práci a teď si nárokuje štěstí v práci.
Zmínil jste mentální trénink, co je to?
Je to cílená a opakovaná činnost pro rozvoj a posílení všech částí naší psychiky. Ty základní části jsou tři - rozum, sem patří zkušenosti a informace, pak ego - tam sídlí ambice a touhy a třetí částí je mysl, v ní pracuje naše intuice a empatie. Ty tři části spolu hrají hry a podle nich děláme například rozumná, egoistická, empatická nebo intuitivní rozhodnutí. Naše myšlení i chování ovlivňuje to, která část psychiky nám zbytněla. Lidé sice mají tendence kritizovat egoisty, ale rozumisté jsou také velmi nepříjemní a nebezpeční. Mentální trénink všechny tyto části psychiky posiluje, psychohygiena je čistí a psychoregenerace dostává do rovnováhy. Kouzlo úspěchu mentálního tréninku spočívá v každodennosti a pravidelnosti. I návyky psychohygieny bychom měli mít stejně silné jako například mytí rukou.
Vysvětlíte, proč jste proti zaměstnaneckým benefitům?
Žijeme v kultuře blahobytu a otupuje nás to. Ze škol mizí soupeření, aby se předcházelo traumatům, děti i dospělí přijdou na závody a dostanou medaili už jako součást startovacího balíčku. Se zaměstnanci to firmy dělají podobně. Přijdete do firmy a už máte na stole čokoládu a benefity. A všichni víme, jak se chovají rozmazlené děti a jak je těžké s nimi pracovat navíc třeba v krizových situacích. Firmy motivují své obchodníky “stay hungry” a pak je zahrnou benefity, které je často i přímo rozptylují od toho podstatného a to je výkon práce.
Jak chcete zvyšovat efektivitu v prostředí, kde se na poradě managementu místo spokojenosti klientů řeší, že v kanceláři přítomný pes rozkousal boty obchodnímu řediteli a že musíme s dalším jednáním počkat na finanční ředitelku, která v chill zóně právě kojí. Jak v takovém prostředí definovat jasné hranice a pravidla potřebná pro výkonnost a profesionalitu? Když ze sportu vyndáte pravidla, tak už to není sport, ale pouhá pohybová akvitita a s firemním managementem je to stejně.
V řadě profesích je snad ale profesionalita stále na prvním místě. Nebo si mohou snad už i lékaři brát své domácí mazlíčky na pracoviště a učitelky v rámci své pracovní doby kojit?
Jak motivujete lidi vy?
Přes profesní lásku k řemeslu, profesionalitu a osobní zodpovědnost. Nejlepší výsledky dosahují týmy, v nichž se mi podaří vzbudit osobní zodpovědnost za práci a její rostoucí kvalitu. Pro zralou osobnost člověka je vlastně ponižující, pokud musí existovat nějaký motivační systém - což mrkev pro osla - aby podával svůj ideální výkon. Navíc paradoxně na motivační systémy ve firmách často navazují kontrolní systémy. Tedy “cukr a bič” se od Bismarcka změnil na “benefit a Excel” . Vždyť přeci stačí, pokud zaměstnanci přijdou do firmy a udělají kvalitně svou práci. Nemusí u toho prožívat každodenní nadšení a stavy flow. Já se například nadšeného zubaře ve flow bojím. Navíc když si představím, že by mu v ordinaci v rámci firemních benefitů ještě běhal pes a sestra kojila, tak jsem moc rád, že můj zubař je “obyčejný profík”.
Lidem obecně nesvědčí rozvolňování pravidel. Jakmile jsou pravidla daná a jasná, všichni vědí, jak a co dělat. Znám hodně lidí, kteří “vyhořeli” ve firmě, kde byly právě příliš volná pravidla. Rozvolnění pravidel přináší frustraci a sníženou výkonnost, existuje pro to termín cílová dezorientace - lidé neví, jaké chování se od nich vlastně očekává. Naopak režim a pravidla pomáhají lidem být silnější a lépe se v každé situaci orientovat. Disciplína a pravidla už mockrát pomohly lidem přežít kritické situace. Naopak uvolněná morálka a ztráta pravidel zahubily v historii lidstva už mnoho civilizací.
Jak pomáháte firmám zvýšit výkon?
Kromě zmíněné práce se změnou mindsetu a přístupu k práci jednotlivců, často realizujeme tzv. SIMPLIFY MANAGEMENTU. Např. zploštění firemní struktury, zjednodušení odměňovaích systémů, snížení počtu procesů a naopak zvýšení odpovědnosti za konkrétní statistiky růstu firmy. pravidlo, že #hlavarozhoduje funguje i ve firemním prostředí a práce s mindsetem klíčových zaměstnanců hraje také velkou roli. A především se zbavíme oblíbené hry na manažery, kteří se snaží lidi motivovat a kontrolovat na jedné straně, a z druhé strany na znuděné a frustrované zaměstnance, kteří mají vůči managementu firmy jasný postoj “jestli po mně něco chceš, tak mě motivuj!”.
V LEADERS ACADEMY, pod kterou přednáším a dělám mentora, ucime vedoucí pracovníky a manažery, jak růst firemní výkonnosti postavit na součtu maximalizace individuálních výkonů zaměstnanců. Manažeři se bohužel často soustředí na motivaci a kontrolu “šrotu”, místo toho, aby vybudovali lajnu “hvězd”, která strhne průměr týmu k vyšší vykonnosti.
Například sociální tenze. Přirovnám to ke svalu. Ten také pokud je v dlouhodobém napětí, tak nemůže správně fungovat. Pokud je zaměstnanec a firma v napětí, je to stejné. Když je v krvi adrenalin, pak nemáte empatii a kreativitu. Příroda nás vybavila jinak - se svým soupeřem nemáte mít slitování a pochopení. V tu chvíli člověk zapojuje instiknkty, vzniká v něm vnitřní napětí, psychika i tělo se brání. Pokud si posčítáme všechny firemní tlaky a obavy, že nás ve firmě stále někdo hodnotí, že si na firmě máme něco vybojovat, zda jsme dostatečně šťastní v práci a nebo zda se blížíme k vyhoření, pak nám v součtu vyjde jasný matematický vzorec toho, v jakém prostředí pracujeme a jak můžeme být asi v takové tenzi a napětí výkonní.
Psychologie a matematika jdou dohromady?
Ano, rád říkám, že jsem spoustu firemních týmů k vysokým ziskům a sportovců k medailím dostal díky matematické pravděpodobnosti. Jsou činnosti, aktivity a vzorce chování, které úspěchu brání, a které úspěch podporují. Musíte si je přesně popsat a vyčíslit, pak víte, které musíte posílit a které eliminovat. Matematika pak už za vás udělá ten součet sama a vyjde úspěch nebo neúspěch. Podle toho jaké hodnoty a činnnosti jste do rovnice svou každodenní činnosti dosadili.
Dotkl jste se několikrát vyhoření, jak velké téma to teď je?
O vyhoření teď slýchám ze všech stran. Velmi často však o skutečné vyhoření BURN-OUT nejde. Jde spíše o frustraci, osobní nejistoty, znudění či nenaplnění ambicí. Ale uznávám, že vyhořelý manažer, zní lépe než
znuděný manažer.
Na druhou stran, kdyby jsme z toho nedělali složité psychické stavy vyhoření a dokázali jednoduše přiznat, že máme nesprávného člověka na nesprávném místě, tak by ho stačilo pouze vyměnit.
V jednom podcastu jste říkal, že se člověku lépe překonávají problémy, když má nějaký vyšší cíl. Lze se opřít právě o to řemeslo?
Ano. Mistři svého řemesla navazují na předchozí generace a uvědomují si, že svojí prací připravují půdu pro generace příští. Jejich vyšší cíl je zajistit kontinuitu svému řemeslu. Občas člověk musí překonat těžké období, neměl bych, pokud například on vyhoří, všeho nechat a jít jinam. Mám své řemeslo a mám vůči němu zodpovědnost. neřeším pouze své osobní ambice a svou individuální spokojenost. To mě dělá silnějším, abych dokázal překonávat problémy, které se mi na cestě stanou. Jde o rozvoj řemesla a jeho pokračování do budoucna a ne pouze o můj osobní prospěch, co mohu svou prací “vydělat” pro sebe.
Kolik je takových lidí, kteří mají vyšší cíle?